ECB své základní sazby nezměnila, a tak to tedy vypadá, že Evropa úspěšně překonala své problémy a Supermario ji opět jednou zachránil. Je třeba objektivně říct, že určitá důvěra na mezibankovním trhu se v unii zvýšila. Co je zatím? Z velké části je to právě vyhlášení ECB, resp. Supermaria o tom, že udělá všechno pro záchranu společné evropské měny. Po vyhlášení následovalo uvedení v pohotovost programu OMT, který znamená neomezené nakupování dluhů států unie za podmínek kombinované pomoci z ESM, přistoupení daného státu na podmínky trojky a sterilizace daných nákupů. Dalším faktem je, že pohledávky Bundesbanky v systému TARGET 2 poklesly o 95 mld. euro a kombinované závazky Itálie, Španělska, Řecka, Portugalska a Irska poklesly v daném zúčtovacím systému o 87 mld. euro, když kulminovaly v srpnu 2012. To neznamená nic jiného, než to, že obyvatelé periferie přestali vybírat peníze z účtů ve svých zemích a vkládat je do bank v Německu a Lucembursku. A teď to ALE. Je třeba mít na paměti, že kupříkladu průmyslová produkce v dvou hlavních zemích unie – Německu a Francii se snižuje již 10 měsíců po sobě. Ceny nemovitostí se pomalu v mnohých zemích unie propadají a nejhůře je na tom Španělsko, kde tamní banky budou téměř určitě potřebovat další pomoc. A prosím nezapomínejme na největší noční můru Evropy. Nezaměstnanost. Ta pomalu stoupá již od roku 2008 a dnes je na úrovni 10.7% (EU27) nebo 11.8% (EU17). Nezaměstnanost mladých je další problém unie. Je na rekordních úrovních 23.7% (EU27) resp. 24.4% v rámci eurozóny. V Řecku nepracuje více jak 57% mladých, ve Španělsku je to 56,5%, v Itálii 37,1%, Slovensku 37,1% a ve Francii 27%. Takže kde je ten konec problémů?
Bude malý Kypr zodpovědný za pád eura? Nemyslím, ale jeho situaci je zajímavé sledovat. Země potřebuje nevyhnutně pomoc. Ta však může reálně narazit na přízeň sociálních demokratů v Budestagu. Proč? Němečtí socialisté nechtějí, celkem správně, použít peníze daňových poplatníků na záchranu tamního bankovního sektoru, jehož podnikatelský model je založen na vyhýbání se placení daní a který poskytuje své služby ruským a jiným oligarchům. Kypr je považovaný za daňový ráj. Osobně si myslím, že Kypr bude opět zachráněn. Jenom mě mrzí, že na konci své záchrany z něho již daňový ráj nebude. Jedině, že by vyjednávači měli ty samé zájmy, které mají i ostatní podnikatelé, které nebaví platit vysoké daně.
Minulý týden byl zveřejněn Index ekonomické svobody. Hong Kong, Singapur, Austrálie, Nový Zéland a Švýcarsko jsou top 5 svobodných zemí světa. Co je divné, je fakt, že mezi TOP 10 se z EU dostalo jenom Dánsko. Mezi TOP 20 již byly i jiné země EU, kupříkladu Švédsko a Německo. Česká republika byla na místě 29, daleko před Slovenskem (42) a Polskem (57).
Když stále věříte pověsti o nezávislých centrálních bankách, stačí nahlédnout do Japonska. Tamní centrální banka Bank of Japan je údajně jenom krůček od dohody s vládou o uvolnění monetární politiky, cílování inflace minimálně ve výši 2% a cílování nominálního HDP, protože jí nová vláda vyhrožovala, že změní zákon o její nezávislosti. Tak se dohodly. Což je vlastně úplně „nezávislé rozhodnutí“. Jedno je však jisté. Takzvané měnové války (cílené oslabování měny v důsledku podpory exportu) se rozbíhají s plnou silou a Česká národní banka rovněž nezaostává.
USA je mezitím stále v pasti dluhového stropu. Obě strany – Republikáni i Obama se nechtějí vzdát svých pozic. Republikáni chtějí vyšší výdajové škrty a navrhli, že o každý dolar, o který se navýší dluhový strop, se budou muset snížit recipročně i výdaje. Obama vidí naopak jedinou možnost ve zvýšení daní pro bohaté rodiny. Někteří Demokraté navrhli vyrazit platinovou minci s nominální hodnotou 1 bilion USD, kterou by tamní ministerstvo financí vložilo do FEDu a FED by denominoval peníze v dané hodnotě na účty vlády a ta by mohla dále fungovat. Nebudu komentovat tento návrh, a to z dvou důvodů. První je jeho pravděpodobná protiústavnost. Druhým důvodem je to, že se jedná o tu samou operaci, jakou je politika QE, která skončí s vysokou pravděpodobností tou samou monetizací dluhu USA. Ale jedna věc je zarážející. USA se takhle otevřeně přiznávají, že uvažují nad tím, že nehodlají splatit své dluhy. A to je nebezpečné.
Matouš Pošvanc, zlatostribrocz.com, NFAH