Měnové války jsou aktuálním tématem. Samozřejmě již dlouho. Dnes však nabývají na vyšší intenzitě. Americký dolar je devalvován pomalu aktivitami tamní centrální banky, předminulý týden potvrdilo Japonsko svůj záměr oslabovat svou měnu. Minulý týden se k nim přidala švýcarská ministryně financí Eveline Widmer-Schlumpf, která řekla, že švýcarský frank je příliš silný a nevyhnutně potřebuje oslabit. Frank je stále o 9,1% silnější, než je jeho pětiletý průměr, protože investoři ho stále považují za stabilní měnu, do které se oplatí investovat. Tak se mi zdá, že rétorice Švýcarů o oslabování měny moc finanční trhy nevěří, nebo ji neposlouchají. V Davosu se na setkání lídrů zemí G-20 ozvala Čína, že centrální banky jednotlivých zemí by měly lépe koordinovat své měnové aktivity, aby se vyhýbaly měnovým bitvám. Všichni samozřejmě souhlasili a odcestovali domů. A tam budou pokračovat v politice slabého měnového kurzu. Ono je to schůdnější cesta než snižovat daně, snižovat vládní výdaje a realizovat politiku vhodného podnikatelského prostředí.
Ve Španělsku tiká časovaná bomba. Odhaduje se, že tamní HDP bude ve dvou nejbližších letech klesat v průměru o 2% ročně, což bude tlačit nezaměstnanost nad 28% a oficiální veřejný dluh na úroveň od 88 do 110% HDP. Černý obraz země dokresluje i klesající průmyslová produkce a problémy bank s toxickými aktivy, spojenými s tamním trhem nemovitostí. Portugalsko se nám vrátilo na finanční trhy. Dokázalo si smysluplně půjčit 2,5 mld. euro, avšak agentura Fitch upozorňuje, že vzhledem k největší recesi od 70tých let očekává, že země dostane opětovně nějaký záchranný balík.
Někdy se stane, že politik řekne i pravdu; i když nechce. To se podařilo francouzskému ministru práce Michelovi Sapinovi, když řekl, že „ano, máme stát, ale ten je v totálním bankrotu. To je i důvod, proč jsme přijali plán redukce rozpočtového deficitu, a nic nám nezabrání ho naplnit.“ Situaci se následně snažili zachránit další ministři, ale pravdou je, že Francie měla naposled vyvážený rozpočet v roce 1973 a dluh země se pomalu blíží k pomyslné nebezpečné hranici 100% HDP (dnes je dluh na úrovni 91% HDP). A tak zbývá jenom doufat, že žádná evropská země nedopadne jako Zimbabwe. Tamní ministr financí Tendai Biti řekl, že země má na svých účtech jenom 217 USD. Ale ano, já vím, že jste zvyklí na miliony, miliardy a biliony. Zimbabwe má však jenom 217 USD. Vláda zároveň varovala, že nebude mít peníze na uskutečnění referenda a voleb. Ideální strategie jak zůstat při moci. Vše minout a nemít peníze na volby. Jednoduše záblesk génia.
Centrální banka Itálie údajně znala situaci kolem překrývání ztrát nejstarší banky Evropy Banca Monte dei Paschi di Siena prostřednictvím derivátových obchodů s německou Deutsche Bank v hodnotě 1,5 mld. euro. V tom čase ji nevedl nikdo jiný než Mario Draghi, současný prezident ECB. Ten se minulý týden zapletl do hádky s německým ministrem financí Wolfgangem Schäublem o situaci na Kypru. Němci ho chtějí nechat zkrachovat, protože dle nich nepředstavuje systémové riziko. Naopak Draghi, spolu s komisařem Oli Rehnem a Klausem Reglingem, hlavou ESM, jsou proti. Tvrdí, že největší kyperské banky mají množství poboček v Řecku a jejich krachem by mohla být ohrožena i eurozóna. Někteří němečtí politici souhlasili s projevem Davida Camerona z minulého týdne o reformách v EU, o vyšší transparentnosti evropských institucí a ponechaní větších pravomocí na národních parlamentech. Ale jako obyčejně. Mnoho slov a skutek utek.
Nezaměstnanost v Evropě se moc nezměnila. Zůstává na úrovni 11,7% a nejproblémovější země zůstávají ty samé. Řecko (26.8%), Španělsko (mírné zlepšení o 0.1% – 26.1%) a Portugalsko (16,5%). A téměř jsem zapomněl; nezaměstnanost u mladých Řeků a Španělů je pořád nad 55%.
Údaje z amerického trhu práce moc nepřekvapily. Očekávalo se 155 000 nově vytvořených míst a bylo vytvořeno 157 000, přičemž nezaměstnanost mírně stoupla na 7,9%. Mnohem větším překvapením byl však meziroční pokles HDP o 0,1%. Primární příčinou propadu měl byť hurikán Sandy a největší pokles vládních výdajů na armádu za posledních 40 let. Růst na úrovni 2,5% v roce 2013 se však stále očekává. USA však netrápí jenom problémy s vysokými výdaji vlády a dluhem. Na světlo světa se pomalu ukazuje další problém. Studentské půjčky. Již více než 27 miliónů Američanů má dvě nebo více půjček, přičemž významně stoupá počet těch, kteří půjčky nesplácejí. Od roku 2005 byl zaznamenaný 47% nárůst neplatičů. Výška úhrnného dluhu (870 mld. USD) v této oblasti zároveň překročila dluh Američanů u kreditních karet (693 mld. USD) i dluh spojený s koupí auta (730 mld. USD). Není proto na místě otázka, zdali je dluh Ameriky udržitelný a dokdy budou finanční trhy důvěřovat této zemi?
Matouš Pošvanc, NFAH, zlatostribrocz.com