Zlaté politické pravidlo je, že pokud nejsou k mání dobré zprávy z krátkodobého hlediska, vytvoříme je z hlediska dlouhodobého. Evropská komise kupříkladu předpovídá velmi pomalý růst v celé EU a mírnou recesi v eurozóně, ale již za rok, v roku 2014, bude EU růst tempem 1,6% a eurozóna 1,4%. I toto naznačuje, že dnešní optimismus na trzích je něco, co se nezakládá na realitě. Na co si tedy dát pozor? Na Španělsko a Itálii. Španělský rozpočtový schodek dosáhl výši 10,2% HDP v 2012, když 3,2% z toho tvořili zdroje na záchranu tamního bankovního sektoru. V roce 2014 je plánován ve výši 7,2%, což je dvakrát tolik, než na kolik bylo Španělsko dohodnuto se svými partnery v Bruselu. Španělský dluh roste rovněž závratným tempem. Ke konci roku 2012 byl na úrovni 84% HDP nebo 882 mld. euro v nominálním vyjádření a rostl tempem 400 milionů euro denně.
Lídři EU mají obavu i z voleb v Itálii. Potenciálním vítězem by mohl být Silvio Berlusconi, kterého mají všichni zafixovaného jako někoho, kdo nebude prosazovat úsporná opatření. To by mohlo zemi se 120% dluhem na HDP stát reputaci a mohlo by to způsobit nedůvěru trhů, která by se mohla zanést i do jiných zemí EU. Ekonomická situace v Itálii není nejlepší. Italská toxická aktiva pomalu, ale jistě rostou a v lednu zaznamenaly banky nejnižší množství poskytnutých úvěrů domácnostem a podnikatelům za poslední období. Jinými slovy dopad nezaměstnanosti a poklesu tamního hospodářství.
Nelichotivá situace v ekonomice EU se projevila i v prodeji automobilů. Ten poklesl na nejnižší úroveň od roku 1990. Výrobci automobilů jako je Peugeot, Ford nebo Toyota odstartovali rok 2013 s 8.5% poklesem prodeje. Němečtí výrobci padali rovněž, ne však takovým tempem. To může mít negativní vliv i na ekonomickou situaci v Česku.
Moody’s snížila rating Velké Británii z Aaa na Aa1 se stabilním výhledem. Mezi hlavní důvody patřil nízký potenciál růstu ekonomiky a mizivé šance vlády na realizaci reforem a konsolidačních opatření. Ještě předtím tři členové britské Monetární rady hlasovali o rozšíření programu kvantitativního uvolňování ze 40 na 400 milionů liber, což by mělo dopad na vyšší inflaci v zemi a údajně pozitivní dopad na růst. Libra proto minulý týden padala.
Jaký máme nejlepší popis situace ve Francii? Asi popis pana Taylora – podnikatele, který napsal francouzské vládě dopis o podmínkách podnikání v zemi. Píše: “Francouzská pracovní síla chce ty nejvyšší platy, ale je ochotna pracovat jenom 3 hodiny denně. Hodinu mají na oběd, 3 hodiny klábosí a jenom 3 hodiny pracují,“ uvedl v dopise jako svou reakci na to, proč nechce koupit tamní krachující společnost na výrobu pneumatik Titan. Francouzská vláda hned reagovala, že podnikatelé milují Francii pro její infrastrukturu, vhodné podmínky na výzkum a vývoj a že francouzská pracovní síla je obdivována pro svou kvalitu, produktivitu, odhodlanost, vzdělání, poznatky, talent a zručnost. Takže jedinou otázkou zůstává, kde ksakru je ten francouzský růst ekonomiky. Možná se na vysvětlení bude hodit následující list pana Maurice Taylora. Na reakci vlády píše: “Vaše odpověď jenom ukazuje, jak velmi mimo jste dnešní ekonomickou realitu; většina podnikatelů by se mnou souhlasila, že bych musel být blázen, abych investoval miliony dolarů do vaší fabriky, když zaměstnanci mají jedny z nejvyšších platů na zemi.“ A ještě malá odbočka na periferii Evropy. Řecko bylo postihnuto „na překvapení“ další generální stávkou zaměřenou proti úsporným opatřením. Jinými slovy další volný den, kdy Řeci nepracovali.
Představitelé americké centrální banky a tamní monetární komise zůstali rozděleni v názorech na pokračování programu nákupů amerických aktiv FEDem ve výši 85 miliard dolarů měsíčně a někteří z nich se vyjádřili, že by bylo vhodné program pozastavit, ne-li ukončit ještě před tím, než se nezaměstnanost dostane pod 6,5%. FED je však chycen do vlastní pasti. Jak zdůrazňuje Goldman Sachs, bez programu nákupů dluhopisů by úroková míra na desetileté americké dluhopisy byla o 1 až 1,25% vyšší než je dnes. To by způsobilo federální vládě nemalé problémy financovat americký šestnáctibiliónový dluh, nebo jinými slovy by se výrazně zvýšily výdaje federální vlády na obsluhu dluhu. Na straně druhé návrhy komise o tom, že by se nákupy dluhopisů měly upravovat dle ekonomické situace měsíc co měsíc, je proti monetárnímu pravidlu, že investorům musíte dát jasně najevo, co plánujete dělat a jak to plánujete dělat, jinak může hrozit systematické riziko. Jedna věc je však jistá. Poslední zasedání naznačilo, že si mnohem více členů monetární komise začíná uvědomovat, že jednou budou muset něco udělat s tříbilionovou bilancí centrální banky.
Matouš Pošvanc, NFAH, zlatostribrocz.com