Myslím, že situace na Kypru dominovala médiím dostatečně a nechci nikoho otravovat další sumarizací, kterou jste četli někde jinde a která je možná již neaktuální, protože se situace mění z minuty na minutu. Mám jenom tři poznámky. První je, že záchrana Kypru stojí „jenom“ 16 mld. euro, což je o 3 miliardy méně, než je záchrana španělské Bankie. A je to jenom takový závan větříku v porovnání se Španělskem nebo Itálií. Faktem však zůstává, že investoři pořád důvěřují velkým hráčům. Avšak situace u velkých hráčů je stejná, nebo možná i horší, než na Kypru. Druhá poznámka je o politickém gambitu, který je možné u Kypru sledovat. Na jedné straně zájmy Ruska (plyn, Kypr jako ruská banka, vojenský přístav), na straně druhé zájmy EU (německé volby, integrita eurozóny, britské zájmy) a k tomu údajně kyperští politici vytáhli z bank 4,5 mld. euro svých peněz, ještě než byly banky zavřeny. Smutnou zprávou tak je, že tuto hru nehrají s kartami, ale s osudy lidí. Třetí poznámka se týká toho, že Kypr nebyl považován za zásadní. Pamatujete ještě, jak nedávno německý ministr financí Schäuble tvrdil, že Kypr může i zbankrotovat? Tady je třeba říct, že představitelé ECB a Evropské komise měli naopak pravdu. Jsou si totiž vědomi, že když se protrhne jedna část řetězu, roztrhne se řetěz celý. A návrh, že zdaníme část vkladů v bankách, tímto protrhnutím řetězu může být. Lidé se totiž můžou oprávněně zeptat, zdali jsou jejich vklady v bankách v bezpečí. Otázka již padla i v Americe, kde tamní American Banking Association samozřejmě ubezpečila všechny lidi, že se není čeho obávat a že vklady Američanů jsou chráněny prostřednictvím fondu, který má 25 mld. USD. Řeknete si OK, ale koukněte se na kontext na obrázku:
Ano, vklady ve výši 9 biliónů USD a deriváty v přibližné hodnotě 297 biliónů USD jsou kryté 25 mld. USD. A z tohoto hlediska může být Kypr Rubikonem (tedy událostí, po které již není cesty zpět). Stačí, aby se náhodou ztratila důvěra lidí v bankovní sektor na jihu Evropy, a zažijeme buď kolaps frakčního bankovnictví, nebo hyperinflaci. Kypr tedy může být začátkem. Ne kvůli němu samotnému, ale kvůli tomu, že čelíme mnohem větším problémům.
Jedním z nich může být Čína. Agentura Moody’s oznámila kupříkladu minulý týden, že tamní samosprávy čelí velkému riziku bankrotu, když oficiální regulátor vyhlásil, že až 20% všech dluhů samospráv je rizikových. A to za zmínku stojí, protože samosprávy v Číně mají dluh ve výši 9 – 14,5 bilionu jenů, což tvoří dle reportu banky BNP Paribas 18 – 30% tamního HDP.
Guvernér Kuroda z japonské centrální banky tvrdí, že je ochoten udělat vše, co je v jeho silách, aby zastavil stagnaci. „Centrální banka bude muset zvýšit své stimuly do ekonomiky na obou frontách – v oblasti výši nákupů a v oblasti typu aktiv (vládních dluhopisů).“ Dluh Japonska se má dle MMF dostat na hranici 245% HDP a tak to vypadá, že ho Japonci budou chtít zmenšit právě prostřednictvím inflace.
Británie je blíže k tomu, že ztratí svůj AAA rating u agentury Fitch. Důvodem je vyšší růst dluhu a nižší růst HDP vzhledem k stagnaci v EU. Rozhodnutí má padnout do konce dubna.
Radary hlavních zpráv byly zaměřeny na Kypr, ale stojí za to neopomenout, že americká monetární komise FEDu se rozhodla, že bude pokračovat v nákupech hypotečních dluhopisů a dlouhodobých vládních dluhopisů ve výši 85 mld. USD měsíčně, což má podpořit růst a zaměstnanost. Proti byla jediná členka komise, která se z nějakého důvodu (všem ostatním členům neznámého) obává inflace (a ještě k tomu z nějakého „trapného“ dlouhodobého hlediska). No nic, jinými slovy, FED bude tisknout dále. Guvernér Bernanke rovněž spekuloval, jestli zůstane v křesle a že vlastně není jedinou osobou, která by uměla řídit exit strategii FEDu, jak se zbavit své tříbiliónové bilance. Ale záleží na tom, kdo tomu bude šéfovat? Myslím, že ne. Důležitější než kdo je totiž jak se FED zbaví svých aktiv, a to bez toho, aby dolar ztratil pozici rezervní měny a byl stále důvěryhodnou měnou. A to je již jiná otázka; minimálně za milion dolarů.
Sledujte nás také na Facebooku.
Matouš Pošvanc