Prezident Evropské komise Barroso začal kritizovat úsporná opatření, které EU uvalila primárně na jižní státy unie, které jsou v ekonomické krizi. Barroso tvrdí, že politika úspor je sice fundamentálně správná, avšak již dosáhla svých limitů a je třeba dávat důraz z krátkodobého hlediska na růst. Krása politických vyjádření. Politika je fundamentálně správná, ale až někdy jindy, jinými slovy nikdy.
Španělský premiér Mariano Rajoy již pravděpodobně zná pana Barrosa, protože ohlásil, že jeho země bude potřebovat nejméně dvouletý odklad plnění kritérií stanovených EU. Důvodem je „překvapivý“ odhad nižšího růstu HDP a vysoká nezaměstnanost ve výši 27 %. Španělský rozpočtový deficit rovněž dosáhl 10,6 % HDP, avšak vláda svorně tvrdí, že limit tříprocentního deficitu dosáhne již v roce 2016. A my jim tleskáme a věříme. Nejsme sami. Investoři zemi důvěřují také. Jinak by sazba na tamní desetileté státní dluhopisy nedosahovala koncem minulého týdne jenom 4,3 %. To asi nepotřebuje komentář. A úspory nejsou populární ani u samotného obyvatelstva. Španělsko a Portugalsko zažily opětovně masové protesty proti úsporám. Tak to vypadá, že tahle situace bude mít jenom dvě možná řešení. První je, že se lidé probudí ze svého sociálního snu. Druhá možnost jsou vyšší sociální dávky, které budou financovány Evropskou centrální bankou s výsledkem inflace. Ta druhá možnost je pravděpodobnější.
Kolik vydrží euro? Tak 5 let maximálně; to netvrdím já, ale hlavní ekonomický poradce německé vlády. Tvrdí, že poločas rozpadu je tak 5 let a že euro má limitované možnosti přežití. Německé oficiální stanovisko je přesně opačné. Tedy prozatím.
Řecko dostane další část záchranného balíku ve výši 8,8 mld. euro. Podmínkou je nastartování privatizace tamního státního majetku. A je toho dost. Odhaduje se, že víc než 70 000 položek, které tvoří aktiva vlády, jsou pláže, paláce, přístavy, termální koupele, lyžařské středisko nebo i celé ostrovy. To může být pro mnohé investory zajímavý byznys, který by mohl prospět i samotnému Řecku. O něco však zájem pravděpodobně nebude. Nejproblematičtější aktiva jsou kupříkladu místní železniční společnost nebo energetická rozvodová soustava. Proč? Důvodem jsou vysoké dluhy a militantní odbory, které si vzhledem k silně ochranářskému zákoníku práce můžou dělat téměř cokoli.
Tak a dluh USA již dosáhl skoro úrovně 105 % HDP, loni v prosinci přitom činil ještě 103 % HDP; v nominálním vyjádření to je 16 744 mld. USD. Také čísla kolem růstu HDP země prozatím zklamaly, očekával růst se ve výši 3 %, a za první kvartál to bylo jenom 2,5 %.
Někteří lidé (hlavně investoři) stále doufají, že centrální banka USA má nějakou exit strategii, jak se zbavit svých aktiv (státních dluhopisů) v hodnotě 3 bilionů dolarů na své bilanci. Avšak strategie je tak tajná, že někteří začínají pochybovat, jestli vůbec existuje. No to jim to dalo ale zabrat. Mezi ně se kupříkladu zařadili dva poslanci republikánské strany, kteří jsou údajně frustrování, že FED jim již od únoru tohoto roku neodpověděl, co a jak chce dělat se svou bilancí. Tvrdí, že FED je státní instituce, která by měla být transparentní. Avšak prozatím jsou odpovědi jenom mysteriózní a neurčité. Jednoduše, odpovídají politikové. A jaký typ odpovědi to vlastně je? Máme pro Vás samozřejmě názornou ukázku ze samotné Argentiny. Jednoduchá otázka byla: „Jaká je inflace v zemi?“ Odpověď je sice ve španělštině, avšak na ukázku, jak se mlží, to úplně stačí:
Matúš Pošvanc, NFAH, goldsilvercesko.cz