Evropská centrální banka ohlásila, že více než polovina bank, které se zúčastnily tříletého půjčkového programu LTRO, dobrovolně splatí předem 137 mld. euro. To znamená, že 882 mld. euro zůstává ještě u zbylé poloviny bank. ECB zatím nezveřejnila to, o které banky se jedná a z kterých zemí jsou. Dá se však předpokládat, že to budou nejdřív banky ze zemí tzv. jádra a zbývající objem peněz bude patřit bankám z periferie. Kdyby ostatní statistiky nenaznačovaly, že s EU stále není něco v pořádku, bylo by to možné považovat za dobrý signál, který by znamenal, že na mezibankovním trhu začíná opět vládnout důvěra. Avšak pozor, až 86% celkové půjčky (více než bilion euro) zůstavá stále u méně než poloviny bank a pravděpodobně v zemích periferie. Zároveň Moody´s varovala, že s vysokou pravděpodobností budou banky se Španělska, Irska, Británie a Itálie potřebovat mnohem více rezerv na krytí svých ztrát spojených s toxickými aktivy. Proto je namístě být opatrný. Jinak vás ani nezaskočí zpráva, že nejstarší banka Evropy Banca Monte dei Paschi di Siena byla zapletena v derivátových obchodech s Deutsche Bank v roce 2008, které jí údajně způsobily značné ztráty. Jak velké, to se ještě neví. Další problém spojený s evropským bankovým sektorem jsou klesající ceny nemovitostí. Dle Standard & Poor’s budou ceny nemovitostí padat v tomto roce napříč Evropou a jedinou výjimkou bude Německo, kde se očekává růst ve výši 3%.
David Cameron přednesl důležitý projev o budoucnosti Velké Británie v rámci EU. Slíbil, že když bude znovu zvolen v roce 2015, vyhlásí nejpozději do dvou let poté referendum, kde se rozhodnou občané co s unií. Projev však můžeme klidně považovat za kupování času. Do 2017 je hodně daleko a do toho termínu již nemusí EU být tou samou a ono se může i zapomenout. Je třeba mít na paměti, že ani Němci nejsou moc nadšeni posilováním pravomocí Bruselu. Angela Merkelová však jenom diplomaticky odvětila, že „jsme připraveni s Británií jednat, ale musíme mít na paměti, že jiné země mají i jiné názory, a musíme proto hledat kompromis.“
Daň z finančních transakcí bude platit v 11 zemích unie. Má sloužit k tomu, aby pomohla se záchranou bank v unii. Velká Británie, ale i Česká republika, byly proti a projektu se odmítají zúčastnit. Aspoň někdo ví, že to není dobrá daň. Takové Slovensko nadšeně souhlasilo. Daň bude uvalena na každou transakci, kterou člověk z dané země vykoná při obchodování s deriváty a cennými papíry na burze.
Zpráva Mezinárodního měnového fondu na rok 2013 není příliš optimistická. Pro vyspělé země sice předpovídá růst ve výši 1,4%, ale kupříkladu EU jako celek bude klesat o 0,2%. Nízký růst se očekává u Německa (0,6%), Francie (0,2%) a pokles se očekává u Itálie (-1%) a Španělska (-1,5%).
Japonsko podle očekávání ohlásilo uvolnění měnové politiky. Japonská centrální banka ohlásila svůj nový inflační cíl 2% a nelimitované nákupy vládních dluhopisů. Pro inflační cíl však nebyl definován časový horizont, a bude proto nutné sledovat, jak konkrétně bude banka postupovat v nákupech vládních dluhopisů, prostřednictvím kterých chce inflaci naplnit. Čína stále roste, i když loňský rok to byl nejnižší růst za posledních 13 let. Oficiální statistická data (kterým jinak nikdo nedůvěřuje) zároveň předpovídají, že podobný růst se dá očekávat i v tomto roce.
Americký problém fiskálního útesu již komentoval i Mezinárodní měnový fond, a to ústy své prezidentky paní Lagarde. Sněmovna minulý týden hlasovala o odsunutí řešení dluhového stropu na 19. květen. Lagardová poté vyhlásila, že USA by měly definitivně vyřešit tento problém do daného data, protože nejistota kolem řešení vyvolává nejistou globální. Samozřejmě navrhla dluhový strop zvýšit. Proč ne. Takto reagují politikové vždy. Bilance americké centrální banky dosáhla nového rekordu 3 bilionů dolarů, což je výsledek její politiky nákupu vládních dluhopisů a garancí a půjček tamních vládních agentur v oblasti nemovitostí (Fannie Mae, Freddie Mac a Ginnie Mae). Výsledek politiky? Žádný reálný růst, stále více lidí na programu Food Stamp, nezaměstnanost je sice relativně nízká, avšak primárně držena vládním sektorem, výměna dobře placených míst za nízkopříjmová místa a reálná hrozba inflace. Mnoho štěstí Ameriko.
Matouš Pošvanc, NFAH, zlatostribrocz.com