Začneme s měnovými válkami. Proč zas? Protože jsou aktuální téma. Začátkem týdne francouzský prezident Francois Hollande naléhal na své partnery z eurozóny, že silné euro není vhodné pro Francouze a ani pro ostatní. Řekl, že „euro by nemělo fluktuovat dle přání trhů… a že eurozóna potřebuje nevyhnutně politiku pro směnné kurzy.“ Tím nemyslel nic jiného, než to, aby se euro pravidelně oslabovalo. Na reakci Německa bylo třeba počkat přesně jeden den. Mluvčí vlády se vyjádřil, že Německo je připraveno diskutovat, ale že žádná fixace kurzu nebude. Německo si „nemyslí, že politika směnných kurzů je vhodný nástroj na zlepšení konkurenceschopnosti zemí. Může být úspěšná v krátkém horizontu, avšak ne z dlouhodobé perspektivy.“ Potom přišel konec týdne. A ON řekl: „Euro půjde dolů.“ A tak se i stalo. Ne, nebyl to Bůh, byl to Super Mario Draghi, prezident ECB, který se jenom tak mimochodem uřknul, čímž možnost poklesu úrokové míry dostala určitou pravděpodobnost. A euro padalo. To samé se stalo již minule, když jenom řekl, že ECB je rozhodnuta neomezeně kupovat dluhopisy problémových zemí přes program OMT. Mariova slova jsou tak účinná, že ECB nemusela pustit na program ani cent. Tedy prozatím. Uvidíme, jak dlouho budou trhy a lidé euru důvěřovat.
Evropští lídři se dohodli na rozpočtu EU v letech 2013 – 2020 po 25hodinovém diskusním maratonu. Výsledek se popisuje jako vítězství Davida Camerona. Ale nejsem si až tak jist. Pravdou je, že strop rozpočtu klesl na 960 mld. euro z plánovaných 1 074 mld. euro a že je o 34 mld. euro nižší než ten předcházející. Ale pozor, rozpočet je jenom plán, ne realita. Cameronovi se ještě povedlo vysmlouvat úsporu 1 mld. euro na administrativu a platy bruselských úředníků. Avšak ještě nejsme u konce diskusí. To by se nemohly ozvat největší politické frakce Evropského parlamentu, které vyhlásily, že navrhovaný rozpočet nemůžou akceptovat, protože není prorůstový. Zdůraznily, že vyjednávaní s Evropským parlamentem jenom začíná, přičemž parlament může rozpočet schválit, nebo neschválit – měnit ho již nemůže. Takže opět jenom uvidíme.
Záchrana Kypru je stále v ohrožení. Němečtí socialisté si dávají před volbami podmínky, za jakých jsou ochotni podpořit záchranu Kypru. A to, že by jejich hlasy chyběly, je jasné i paní Merkelové, která v této otázce ztrácí podporu ve svých řadách. V principu žádají, aby z Kypru již nebyl daňový ráj, a zároveň žádají jeho podporu při zavedení daně z finančních transakcí. Takže si můžete vsadit, co se stane. Já sázím na záchranu a konec daňového ráje.
Německá průmyslová produkce rostla o 0,3 % v porovnání s listopadem, avšak je stále o 1,1 % nižší v meziročním srovnání. Údajně to znamená, že Německo se zotavuje. Tak já nevím. Závisí, jak se na to kouknete. Z hlediska měsíců, nebo let. Statistika je v tomto krásná.
Zmínili jsme se o tom už víckrát. Čínská statistika je taková malá alchymie. Dle Sandyho Cutlera, ředitele Eaton Corp. je čínské HDP dvakrát menší, než oficiální data na úrovni 7,8 %. Cutler vychází z toho, že růst HDP nesedí s jinými daty z ekonomiky, jako je kupříkladu pokles spotřeby elektřiny a pokles spotřeby domácností.
Když Kongres odložil platnost zákonu o dluhovém stropu do 18. května 2013, Ministerstvo financí USA ohlásilo zvýšení dluhu země o 331 mld. USD od konce března 2013. Když počítáme s 1 % růstem HDP za první kvartál 2013, tak dluh USA dosáhne koncem března 105% HDP. Celková výše dluhu bude 16,763 bilionů USD – pro lepší představu je to 16 763 000 milionů a mohli bychom za to koupit pro každého obyvatele České republiky jedno Lamborghini – nejdražší auto světa. Ale Američané se nebojí. Mají přeci FED. A když bude FED pokračovat v nákupech amerických dluhopisů stejným tempem, jak se očekává, tak nakoupí dluh při optimistickém scénáři vývoje rozpočtového schodku ve výši 64 % celkového ročního dluhu. To se dnes nazývá trvale udržitelná politika. Vláda utratí, FED vytvoří peníze z ničeho, nakoupí státní dluhopisy, které údajně prodá někdy v budoucnu, až se situace stabilizuje. Jedinou otázkou zůstává, kdy to bude. Protože jenom tak pro zajímavost se mají politické závazky sociálního systému USA navýšit na 3,2 biliony dolarů v průběhu 10 let. A pro lepší obraz, již dnes jsou výdaje na sociální systém USA vyšší než celkové federální příjmy. Proto také Amerika žije na dluh. Takže kdy budou ty lepší zítřky?
Matouš Pošvanc, NFAH, zlatostribrocz.com